Slovní zásoba - váš přítel

O tom, že slovní zásoba je důležitá nejen při tvůrčím psaní, není myslím třeba diskutovat. Pojďme se tedy podívat na to, jak o svoji slovní zásobu pečovat a jak ji dále rozšiřovat. Článek poprvé publikován na Triumvirátu 19.12.2017.

Individuální slovní zásoba (lexikum) je soubor všech slov či slovních spojení, které zná konkrétní jedinec v daném jazyku. Uvádí se, že v češtině tvoří aktivní slovní zásoba (tedy slova aktivně používaná v mluveném a/nebo psaném projevu) u dospělého člověka asi tři až deset tisíc slov, pasivní slovní zásoba (slova, kterým člověk rozumí, ale aktivně je nepoužívá) bývá obvykle tři až šestkrát vyšší. Pasivní slovník středoškolsky vzdělaného člověka tvoří údajně padesát tisíc slov(*). 

Tato čísla samozřejmě mohou být u každého člověka jiná, udané počty představují jistý odhadovaný průměr. Kolik slov čeština má, nelze přesně určit, neboť jazyk je „živým organismem”, který se stále vyvíjí.

Je jasné, že neplatí rovnice „větší slovní zásoba = lepší a kvalitnější text“. Nikoli. K dobrému textu a správně fungujícímu příběhu potřebuje autor víc než jen bohatou slovní zásobu. Přesto zůstává slovní zásoba jednou z velmi důležitých ingrediencí spisovatelské polévky.

Jak k takové slovní zásobě člověk přijde? Základy, na nichž může stavět, samozřejmě získává už v raném dětství, když se učí svůj mateřský jazyk od svých rodičů, sourozenců, potažmo dalších lidí, s nimiž se pravidelně setkává, později pak ve školce a škole – a to jak v rámci výuky, tak kontaktem s vrstevníky. To se týká slovní zásoby pasivní i slovní zásoby aktivní.(**)

Slovní zásoba se každopádně dá aktivně budovat a to nejen v dětství.

Jak na to?

Níže uvedu čtyři tipy:

1. Čtěte
2. Naslouchejte
3. Užívejte slovníky
4. Hrajte hry se slovy

1. ČTENÍ

Čtení je úplně to nejdůležitější a nejlepší, co pro rozvoj své slovní zásoby můžete udělat, a to v jakémkoli věku. Ve své knize „O psaní“ pravidelné čtení, dokonce několik hodin denně, doporučuje i Stephen King. Je jasné, že prostor na čtení několik hodin denně je pro mnohé z nás pouhým toužebným přáním, nicméně vyšetřit si nějaký čas alespoň občas je velmi vhodné – minimálně proto, aby člověk nezvápenatěl ve své vlastní ulitě.

Samozřejmě je důležité, co čtete. Není příliš dobré zůstávat u jediného žánru či dokonce jen jednoho autora. Čím více, tím lépe zde platí absolutně. Střídejte žánry, styly, autory, čtěte literaturu domácí provenience i překladovou, beletrii, literaturu faktu, literaturu odbornou. Vracejte se k dětským knihám (anebo je čtěte s dětmi, máte-li možnost, to je úplně nejlepší) i ke dříve třeba opovrhované povinné četbě – možná budete příjemně překvapeni. Čtěte povídky i delší texty, čtěte díla stará i moderní, všímejte si jazykových odlišností, přemýšlejte, jestli se třeba některá v dnešní době již nepříliš často užívaná slova či fráze nebudou hodit některé z vašich postav. Máte-li čas a chuť, klidně si zajímavá slova poznamenejte na lísteček pro vlastní příští použití. Pozor samozřejmě na to, aby to nebyla slova, která prokazatelně vymyslel konkrétní spisovatel, tam by mohl nastat problém s autorskými právy. Většiny slov se to však týkat patrně nebude.

2. NASLOUCHÁNÍ

Naslouchat můžete prakticky všude, jen pozor na to, aby to nevypadalo, že někoho šmírujete. Poslouchat cizí rozhovory je samozřejmě neslušné, ale pokud se lidé vedle vás baví tak hlasitě, že je chtě nechtě slyšíte, můžete si všímat ani ne tak toho, co říkají, ale spíš jak mluví. Je otázka, jestli a do jaké míry to vylepší vaší slovní zásobu (ale občas třeba ano), pomoci napsat věrohodnější přímou řeč a lepší dialogy vám to však může.

Všímejte si také toho, jak mluví lidé ve vaší rodině a (blízkém) okolí a to v závislosti na jejich věku a sociálním postavení. Je nabíledni, že stařičká babička se bude vyjadřovat jinak, než pubertální sestra. Třeba se vám to jednou bude hodit.

3. SLOVNÍKY

Číst si ve slovníku jen tak pro potěšení někdo považuje za úžasnou zábavu jiný za poněkud svéráznou úchylku. Každopádně je dobré vědět, že existují slovníky jako Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Slovník spisovného jazyka českého, Slovník synonym, Etymologický slovník, Slovník cizích slov a různé další více či méně specializované slovníky. A hlavně se je nebát používat.

Dnes už i on-line: http://www.ujc.cas.cz/elektronicke-slovniky-a-zdroje/ 

Nebojte se slovníků!

4. HRY SE SLOVY

Přiznám to veřejně: Miluji hry se slovy. Baví mě to, baví mě vymýšlet slova podle nějakého předem daného klíče (i Země, město, což je spíš vědomostně-paměťová hra, ale částečně i slovní), baví mě hry založené na skládání slov z jednotlivých předem daných písmenek (třeba Scrabble, ale i s obyčejným papírem a tužkou).

Slovní hra vám nejen procvičí mozek, ale umožní vám vybavit si slova, která máte v ranečku pasivní slovní zásoby, ale aktivně je na světlo moc často nevytahujete, pokud vůbec někdy.

Slovní hry můžete hrát buď ve skupině či dvojici, což je samozřejmě zábavnější a člověk se může přiučit i od jiných, anebo jen tak sami. Buď si k tomu můžete vzít tužku a blok nebo stačí hrát jen tak ústně – což má tu výhodu, že se dá hrát kdykoli a kdekoli, třeba v autě, na výletě nebo i při mytí nádobí či sázení tulipánů.

Her se slovy je samozřejmě nepřeberné množství a to v různých obměnách a variantách. Notoricky známé jsou třeba výše zmíněné Scrabble či slovní fotbal. Další hrou je například vymyslet co nejvíce slov od určitého písmene, buď s časovým limitem nebo bez něj. My ji doma hrajeme tak, že se v říkání slov střídáme jeden po druhém s cílem vymyslet jich prostě co nejvíc – ne jako soutěž, ale dohromady. Další možnost je z jednoho slova vytvořit co nejvíce jiných (samozřejmě je vhodné, aby výchozí slovo obsahovalo více písmen). Jiná hra může spočívat ve vymýšlení synonym či antonym, případně hledání homonym a jejich významu.(***) Vymýšlení slov také není třeba omezit jen počátečním písmenem, ale třeba slovním druhem či prostředím (co nejvíce slov souvisejících s koupelnou například) – může to být dobrá legrace.

Máte nějakou oblíbenou hru se slovy vy? Podělte se v komentářích.

(*) Zdroj: Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovn%C3%AD_z%C3%A1soba

(**) Nejrychleji se dítě samozřejmě naučí  zpravidla ta slova, u nichž nechcete, aby je aktivně používalo, naopak i pasivní znalost slova ukliď se někdy může jevit spornou.

(***) Velmi známá homonyma jsou třeba oko či kohoutek, ale věděli jste, že homonymem je třeba i slovo holička?

Chcete si přečíst další články, které se věnují tvůrčímu psaní?