Základní opáčko 2 aneb předložky i předpony S a Z

V návaznosti na první základní opáčko připomínající, kde se správě píší ta proklínaná íčka a ýčka, tady máme další článek do série – tentokrát se zblízka podíváme na eska a zetka a jejich správné užití nejen v předponách, ale i na místě předložek.  

Poprvé publikováno na Triumvirátu 6.4.2018.

Takže bez dlouhého úvodu, pojďme na to:

Předložky S a Z

Tohle opakování uvádím jen pro pořádek. Věřím, že většina z vás (z nás) v tom nechybuje ani příliš netápe, i když… Ano, je tu pár chytáků, na které je dobré upozornit.

Psaní předložek S a Z je poměrně jednoduché, stačí znát několik základních pravidel. O tom, kde napsat S a kde Z nerozhoduje to, co tam slyšíme, nýbrž pád, s nímž se předložka ve větě pojí.

Předložka Z (ZE) se pojí s 2. pádem (z koho/čeho) – např. vyšel z domu nebo spadl z koně. Ale pozor! Pokud chce pisatel vyjádřit význam “z povrchu pryč”, je možné užít místo předložky Z i předložku S (např. vzít se stolu nebo sundat se skříně). I když je psaní S vnímáno v těchto případech jako hodně zastaralé, nejedná se o chybu.

Předložka S (SE) se pojí s pádem 7. (s kým/čím). Např. šel s bratrem, udělá to s dobrou náladou, dívka s chlapcem.

Ovšem jak to, že se správě píše kdo s koho a ne kdo z koho?

Kdo s koho podobně jako být s to jsou totiž spojení, v nichž se zachovala stará, dnes již neužívaná vazba předložky se 4. pádem – např. uvidíme, kdo s koho nebo nejsem s to, abych to udělal. Více najdete třeba tady nebo v jazykové příručce, kde je poměrně srozumitelně vysvětlen také jev, který jsem třeba já osobně během svých školních let moc nechápala, a totiž proč se píše vezmu to s sebou a ne jenom prosté vezmu to sebou.

Mimochodem, než se vrhneme na výše avízované předpony, pamatujte také na to, že předložky S a Z patří ke slovům, které by neměla zůstat stát osamoceně na konci řádku. Hrubá chyba to není, ale vaše texty budou vypadat lépe, pokud budete používat pevnou mezeru, aby vám eska a zetka na konci řádků neosiřela (ve wordu je pevná mezera zkratka ctrl+shift+mezerník, ovšem třeba v googledocs jsem zatím nepřišla na to, jak ji udělat – klidně poraďte v komentářích, budu ráda).

Předpony S a Z

Co je to předpona jsme se všichni učili na základní škole, předpokládám, že nemáme tak mladé čtenáře, že by se to ještě neučili (schválně jsem se informovala u své školou povinné dcery a prý to berou páťáci). Pro stručné zopakování: je to ta část slova, kterou přidáváme PŘED jeho kořen (= před část slova, která je základním nositelem významu) – opakem je přípona, kterou za kořen připojujeme, a za níž ještě třeba vlaje nějaká ta koncovka. (*) Příklad: zocelit = z-ocel-it (předložka-kořen-přípona); z-ocel-en-ý (předpona-kořen-přípona-koncovka).

Některá slova píšeme se S nebo Z na začátku naprosto automaticky. U jiných tápeme – a u některých tápeme pořád dokola, zvlášť ve chvíli, kdy je vlastně možné napsat i S i Z (takže program kontrolující pravopis nám to zrádně nepodtrhne jako chybu, i když to chyba je). Takže jak to s těmi esky a zetky vlastně je a jaká pravidla si zapamatovat, abychom počet svých chyb minimalizovali nebo ještě lépe tyto chyby zcela vymýtili?

Kde píšeme vždycky S:

• pokud vyjadřujeme směr dohromady – např. spojit, scelit, sbalit, stmelit, smluvit se, spřátelit se, spočítat, splést, svinout, shrabat atd.; platí to samozřejmě i pro jiné slovní druhy, které jsou od těchto sloves odvozené např.: shromáždění (shromáždit), schůze (sejít se), sběr (sbírat) atd.

• pokud vyjadřujeme směr dolů – např. sklonit, spadnout, svléknout (=sundat dolů oblečení), seskočit, skácet, strhnout, shlédnout (=shlížíme na něco shora dolů); a samozřejmě opět platí i pro slova odvozená: sjezd (sjet), strž (strhnout) apod.

• pokud vyjadřujeme směr z povrchu pryč – např. smést, smýt, stírat, sfouknout, sprovodit (ze světa), slíbat (= setřít ze rtů líbáním), a opět i pro slova odvozená např. smeták nebo stěrka.

• vyjadřujeme-li změnu objemu až zánik – např. shnít, scvrknout se, shořet, spálit; a odvozeně též např. spálenina

U některých slov je ovšem třeba si způsob psaní pamatovat, protože původní význam si dnes již mnohdy neuvědomujeme: skončit, spasit, stěžovat si, strávit (= vstřebat potravu i prožít dovolenou), stvořit, stýskat si, skonat (= zemřít).

Kde píšeme vždycky Z:

• pokud chceme vyjádřit dokončení děje, výsledek děje nebo činnosti, tzn. od nedokonavých sloves tvoříme slovesa dokonavá – např. zmoknout (= mokli jsme tak dlouho, až jsme byli zcela promočení = zmoklí), zvadnout (= kytka vadne až docela zvadne), ztroskotání (= výsledek nehody lodi), zbořit (= bourali jsme zeď tak dlouho, až byla zbořená), zorat (= sedlák oral pole, až ho celé zoral) apod.
• vyjadřujeme-li změnu stavu = něco změní svou vlastnost, stane se nějakým – např. zblednout, zbohatnout, zhubnout, zocelit, zpochybnit, zprostit, ztotožnit, zkrátit apod.

POZOR na to, že takto vytvořená slova nesmějí vyjadřovat směr dohromady, dolů nebo z povrchu pryč – v takovém případě, jak bylo uvedeno výše, píšeme předponu S – např. je-li něco spadlého, sice to změnilo svůj stav, ale jelikož jej změnilo spadnutím shora dolů, píšeme S.

U některých slov psaných s předponou Z je opět třeba si způsob psaní pamatovat např. zkoumat (zkumavka), zkoušet (zkouška), zpěčovat se, zpívat (zpěv), zpovídat se (zpověď), zpytovat, zpupný, způsob, zřídit, ztepilý.

Co když v některých slovech můžeme psát S i Z?

Ano, to jsou právě ta slova, která nám program kontrolující pravopis zrádně nepodtrhává, jak bylo již naznačeno výše. U většiny z nich musíme přemýšlet, jaký mají význam, co vlastně chceme říci – protože významový rozdíl může být dost velký. 

Např.:

Podobně také: stěžovat si (= podat stížnost) X ztěžovat práci (= činit těžkým) nebo sužovat (= soužit, trápit) X zužovat (= učinit úzkým). Máte-li čas a chuť, můžete další příklady podobných “záludných” slov klidně uvést do komentářů.

Pokud jde o psaní předpony S a Z ve slovesech přejatých zakončených příponou -ovat je vždy správná podoba s předponou Z (aktualizovat – zaktualizovat, kompletovat – zkompletovat, konstruovat – zkonstruovat apod.). Např. slovo skandalizovat ale píšeme se S na začátku, protože samotné “kandalizovat” neexistuje – podobně jako skandovat, skartovat, smeč a další.

Na závěr ještě pár užitečných odkazů, z nichž jsem při sestavování tohoto článku také čerpala: jazyková příručka, Moje čeština (eska tady a zetka tady), Učírna, O češtině. Navštivte je, dozvíte se mnoho zajímavého a někde si můžete látku i procvičit v připravených pravopisných cvičeních

Eskům a zetkům zdar!

(*) Jelikož nemám lingvistické vzdělání, teprve při psaní tohoto článku jsem zjistila, že existuje ještě i tzv. vpona.