Základní opáčko aneb ta zatracená íčka

První díl opakování pravidel českého pravopisu s názvem Základní opáčko. Zaměřen na správné psaní I a Y, poprvé publikován na Triumvirátu 9.2.2018.

Možná se mnohým z vás bude zdát tenhle článek naprosto zbytečný. Což je v podstatě dobře, protože to znamená, že s pravopisem problémy nemáte. V poslední době jsem ovšem narazila na texty, které se vcelku triviálními pravopisnými chybami hemžily tak, že mi to skoro “vypálilo oči” – jen upozorňuji, že to nebyly pouze v rychlosti psané vzkazy, které si po sobě člověk ani nepřečte, a texty v téměř anonymních hlubinách internetu. Pokud se na tomto místě ptáte, proč jsem to rovnou neodložila a takto se mučila, odpověď je prostá: poprvé jsem se dostala k porotcování literární soutěže.

Začněme tedy úplným základem:

Měkké a tvrdé souhlásky

Učivo druhé třídy – překvapivě i zde se objevují chyby (a člověk by rád doufal, že se jedná pouze o překlepy).

H, CH, K, R, D, T, N – souhlásky tvrdé, píšeme po nich tvrdé Y (výjimkou jsou cizí, přejatá a některá jiná slova)

Ž, Š, Č, Ř, C, J, Ď, Ť, Ň – souhlásky měkké, píšeme po nich měkké I (opět existují výjimky)

B, F, L, M, P, S, V, Z – souhlásky obojetné, může být tedy Y i I – kde jaké patří se člověk musí buď naučit nebo si to musí umět odvodit – tím přecházíme k dalšímu bodu.

K mému překvapení je výjimkou například i kohoutí citoslovce kikiriki, které je ovšem možné psát i v tvrdé variantě kykyryký.

Vyjmenovaná slova

Učivo třetí třídy. Bohužel i zde se chyby objevují, člověk by rád věřil, že opět pouze z nepozornosti či jde o skrytý záměr (autor možná u svého textu tak zíval, že dokonce zýval, a hrdina se nenechal odbít – což bylo dobře, protože by ho to nepochybně bolelo).

Slova vyjmenovaná je prostě nutné se naučit – člověk je nemusí umět odříkávat jako básničku, ale musí vědět, kde jaké I/Y patří a odvodit si i slova příbuzná. Zlaté pravidlo pak je, že pokud si člověk není jistý, máme příručku s titulem Pravidla českého pravopisu a dokonce i Internetovou jazykovou příručku, které nám ochotně poradí. To je přece životní náplní příruček, aby ochotně radily, ne?

Koncovky přídavných jmen

Občas se ukáže, že i ty jsou kamenem úrazu. Pomoc je však jednoduchá: mladá a jarní. Ne, nezbláznila jsem se, alespoň v to doufám. Pokud si nejste jistí, jakou koncovku by vámi užité přídavné jméno mělo mít, dosaďte místo něj příslušný vzor – tedy mladý (mladá, mladé) = tvrdý vzor, nebo jarní = měkký vzor.

Mladý kozoroh, možná i svéhlavý.

Lépe než deset řádek vysvětlování pár příkladů:

nesmělý (mladý) chlapec  x  nesmělí (mladí) chlapci

svéhlavý (mladý) kozoroh x svéhlaví (mladí) kozorozi

cizí (jarní) žena, cizí (jarní) dítě, cizí (jarní) muž

Přídavná jména přivlastňovací

Ano, i v tom člověk někdy tápe a tápat není nic špatného, pokud člověk ví, jak najít správnou cestu. Oblíbenou pomůckou je nahrazení inkriminovaného přídavného jména přídavným jménem matčin.

Opět pár příkladů:

námořníkovy (matčiny) boty

námořníkovi (matčini) synové

 vidím námořníkovy (matčiny) syny

Pozor ovšem: Dám to námořníkovi. Zde nejde o přídavné jméno přivlastňovací, ale o podstatné jméno rodu mužského skloňované podle vzoru pán (Dám to pánovi.).

Shoda podmětu s přísudkem

V zásadě je to velmi jednoduché, stačí znát vzory podstatných jmen (a pokud si je neumíte odvodit, obraťte se s klidným srdcem na výše zmíněnou příručku), chyb se zde, bohužel, objevuje nemálo. Někdy samozřejmě jde o chybu způsobenou přehazováním slov ve větě a změnou podmětu, kdy u přísudku zůstane “stará” koncovka – to se může stát každému, člověk by to však měl vychytat při korektuře buď sám anebo s pomocí betačtenáře.

Takže:

Je-li podmět rodu mužského životného, píšeme I měkké.

Páni přijeli. / Pánové měli.

Muži / Páni pracovali.

Předsedové předsedali.

Soudci soudili.

Je-li podmět rodu mužského neživotného, píšeme Y tvrdé.

Hrady odolávaly přesile.

Stroje jezdily.

Je-li podmět rodu ženského, píšeme vždy tvrdé Y. (*)

Ženy věděly.

Růže voněly. / Nůše byly neseny.

Písně se zpívaly.

Kosti byly ohlodány.

Je-li podmět rodu středního, v množném čísle píšeme A. Nikoli Y – výjimkou jsou děti, oči, uši.

Děti běhaly. Oči viděly. Uši slyšely.

Oči viděly. Ale POZOR: V lese rostla vraní oka.

Tohle jsou výjimky a je prostě třeba se je naučit. Většina lidí s tím problémy nemá, to spíš člověk narazí na takové věci jako že města stály a kuřata zobaly – což je ovšem špatně. V hovorové řeči to klidně používejte, dokonce to můžete napsat i v přímé řeči, pokud vaše postava mluví nespisovně, jinak pište:

Města stála.

Moře se modrala.

Kuřata zobala.

Stavení se hroutila.
 

Podmět nevyjádřený

Pokud není jasné, kdo, respektive jakého rodu je původce děje, píšeme vždy měkké I. Příklad: Šli do kina. Zhlédli film a dali si zmrzlinu.

Je mi líto, madam, jdu první. V pravopise není pro galantnost místo.

Pokud je podmět vyjádřen v předchozí větě a jedná se o stále stejné osoby, píšeme v přísudku  stejné I/Y jako v předchozí větě. Např: Eva a Katka šly do kina. Zhlédly film a daly si zmrzlinu.

A co když je podmětů více? Stačí si pamatovat, pokud je alespoň jeden podmět rodu mužského životného, shoda se řídí jím (Ženy a muži soutěžili). Zkrátka: galantnost stranou, muži mají přednost.

Pokud jde o podměty rodu středního, je-li alespoň jeden z nich v čísle jednotném, píšeme v přísudku tvrdé Y. Např. Koťata a kuře běhaly.

To je vše. Pravopis má své záludnosti, ale naučit se dá. Pokud máte zájem, narazila jsem např. na stránky s jednoduchými a srozumitelnými vysvětleními (jistě, jsou pro děti, vždyť jde o učivo prvního stupně), kde je možné si látku i procvičit. Pro detailnější seznámení se s problematikou doporučuji výkladovou část výše zmiňované Internetové jazykové příručky (zejména kapitolu Složitější případy shody podmětu s přísudkem).

Takže, moc prosím, nepište se zbytečnými a hloupými chybami. Protože porotce s “vypálenýma očima” nebude schopen dostatečně ocenit jiné kvality vašeho textu.

(*) Na zapamatování správného psaní i/y v mužském životném a ženském rodě, jsem slyšela – samozřejmě ne ve škole – jednu poměrně lechtivou mnemotechnickou pomůcku, možná ji znáte taky.