Základní opáčko aneb ta zatracená íčka
První díl opakování pravidel českého pravopisu s názvem Základní opáčko. Zaměřen na správné psaní I a Y, poprvé publikován na Triumvirátu 9.2.2018.
Možná se mnohým z vás bude zdát
tenhle článek naprosto zbytečný. Což je v podstatě dobře, protože to
znamená, že s pravopisem problémy nemáte. V poslední době jsem ovšem
narazila na texty, které se vcelku triviálními pravopisnými chybami
hemžily tak, že mi to skoro “vypálilo oči” – jen upozorňuji, že to
nebyly pouze v rychlosti psané vzkazy, které si po sobě člověk ani
nepřečte, a texty v téměř anonymních hlubinách internetu. Pokud se na
tomto místě ptáte, proč jsem to rovnou neodložila a takto se mučila,
odpověď je prostá: poprvé jsem se dostala k porotcování literární
soutěže.
Začněme tedy úplným základem:
Měkké a tvrdé souhlásky
Učivo druhé třídy – překvapivě i zde se objevují chyby (a člověk by rád doufal, že se jedná pouze o překlepy).
H, CH, K, R, D, T, N – souhlásky tvrdé, píšeme po nich tvrdé Y (výjimkou jsou cizí, přejatá a některá jiná slova)
Ž, Š, Č, Ř, C, J, Ď, Ť, Ň – souhlásky měkké, píšeme po nich měkké I (opět existují výjimky)
B, F, L, M, P, S, V, Z – souhlásky
obojetné, může být tedy Y i I – kde jaké patří se člověk musí buď naučit
nebo si to musí umět odvodit – tím přecházíme k dalšímu bodu.
K mému překvapení je výjimkou například i kohoutí citoslovce kikiriki, které je ovšem možné psát i v tvrdé variantě kykyryký. |
Vyjmenovaná slova
Učivo třetí třídy. Bohužel i zde se
chyby objevují, člověk by rád věřil, že opět pouze z nepozornosti či jde
o skrytý záměr (autor možná u svého textu tak zíval, že dokonce zýval, a
hrdina se nenechal odbít – což bylo dobře, protože by ho to nepochybně
bolelo).
Slova vyjmenovaná je prostě nutné se naučit – člověk je nemusí
umět odříkávat jako básničku, ale musí vědět, kde jaké I/Y patří a
odvodit si i slova příbuzná. Zlaté pravidlo pak je, že pokud si člověk
není jistý, máme příručku s titulem Pravidla českého pravopisu a dokonce i Internetovou jazykovou příručku, které nám ochotně poradí. To je přece životní náplní příruček, aby ochotně radily, ne?
Koncovky přídavných jmen
Občas se ukáže, že i ty jsou kamenem úrazu. Pomoc je však jednoduchá: mladá a jarní.
Ne, nezbláznila jsem se, alespoň v to doufám. Pokud si nejste jistí,
jakou koncovku by vámi užité přídavné jméno mělo mít, dosaďte místo něj
příslušný vzor – tedy mladý (mladá, mladé) = tvrdý vzor, nebo jarní = měkký vzor.
Lépe než deset řádek vysvětlování pár příkladů:
nesmělý (mladý) chlapec x nesmělí (mladí) chlapci
svéhlavý (mladý) kozoroh x svéhlaví (mladí) kozorozi
cizí (jarní) žena, cizí (jarní) dítě, cizí (jarní) muž
Přídavná jména přivlastňovací
Ano, i v tom člověk někdy tápe a
tápat není nic špatného, pokud člověk ví, jak najít správnou cestu.
Oblíbenou pomůckou je nahrazení inkriminovaného přídavného jména
přídavným jménem matčin.
Opět pár příkladů:
námořníkovy (matčiny) boty
námořníkovi (matčini) synové
vidím námořníkovy (matčiny) syny
Pozor ovšem: Dám to námořníkovi. Zde nejde o přídavné jméno přivlastňovací, ale o podstatné jméno rodu mužského skloňované podle vzoru pán (Dám to pánovi.).
Shoda podmětu s přísudkem
V zásadě je to velmi jednoduché,
stačí znát vzory podstatných jmen (a pokud si je neumíte odvodit,
obraťte se s klidným srdcem na výše zmíněnou příručku), chyb se zde,
bohužel, objevuje nemálo. Někdy samozřejmě jde o chybu způsobenou
přehazováním slov ve větě a změnou podmětu, kdy u přísudku zůstane
“stará” koncovka – to se může stát každému, člověk by to však měl
vychytat při korektuře buď sám anebo s pomocí betačtenáře.
Takže:
Je-li podmět rodu mužského životného, píšeme I měkké.
Páni přijeli. / Pánové měli.
Muži / Páni pracovali.
Předsedové předsedali.
Soudci soudili.
Je-li podmět rodu mužského neživotného, píšeme Y tvrdé.
Hrady odolávaly přesile.
Stroje jezdily.
Je-li podmět rodu ženského, píšeme vždy tvrdé Y. (*)
Ženy věděly.
Růže voněly. / Nůše byly neseny.
Písně se zpívaly.
Kosti byly ohlodány.
Je-li podmět rodu středního, v množném čísle píšeme A. Nikoli Y – výjimkou jsou děti, oči, uši.
Děti běhaly. Oči viděly. Uši slyšely.
Oči viděly. Ale POZOR: V lese rostla vraní oka. |
Města stála.
Moře se modrala.
Kuřata zobala.
Stavení se hroutila.
Podmět nevyjádřený
Pokud není jasné, kdo, respektive jakého rodu je původce děje, píšeme vždy měkké I. Příklad: Šli do kina. Zhlédli film a dali si zmrzlinu.
Je mi líto, madam, jdu první. V pravopise není pro galantnost místo. |
Pokud je podmět vyjádřen v předchozí větě a jedná se o stále stejné osoby, píšeme v přísudku stejné I/Y jako v předchozí větě. Např: Eva a Katka šly do kina. Zhlédly film a daly si zmrzlinu.
A co když je podmětů více? Stačí si pamatovat, pokud je alespoň jeden podmět rodu mužského životného, shoda se řídí jím (Ženy a muži soutěžili). Zkrátka: galantnost stranou, muži mají přednost.
Pokud jde o podměty rodu středního, je-li alespoň jeden z nich v čísle jednotném, píšeme v přísudku tvrdé Y. Např. Koťata a kuře běhaly.
To je vše. Pravopis má své záludnosti, ale naučit se dá. Pokud máte zájem, narazila jsem např. na stránky s
jednoduchými a srozumitelnými vysvětleními (jistě, jsou pro děti, vždyť
jde o učivo prvního stupně), kde je možné si látku i procvičit. Pro
detailnější seznámení se s problematikou doporučuji výkladovou část výše
zmiňované Internetové jazykové příručky (zejména kapitolu Složitější případy shody podmětu s přísudkem).
Takže, moc prosím, nepište se
zbytečnými a hloupými chybami. Protože porotce s “vypálenýma očima”
nebude schopen dostatečně ocenit jiné kvality vašeho textu.
(*) Na zapamatování správného psaní
i/y v mužském životném a ženském rodě, jsem slyšela – samozřejmě ne ve
škole – jednu poměrně lechtivou mnemotechnickou pomůcku, možná ji znáte
taky.
Komentáře
Okomentovat